Controllers Project 2 - Ovládač 2
Někdy v březnu roku 2007 jsem na svých www stránkách přinesl návod na první verzi diodového ovládače. Od té doby jsem tuto verzi zdokonalil a loni sestavil prototyp ovládače, který místo diod používá usměrňovací můstky. Zároveň jsem tento ovládač doplnil diodovou brzdou a malým přídavným chladičem. Testoval jej jeden z mých žáků a neměl problémy s jeho plným využitím i při závodech s modelem Nascar podle republikových pravidel. Tento model byl osazen motorem 16D, který si bral při startech až 12 Amper. Tak tedy o této verzi, říkejme ji TH02, bude tento návod. Co je potřeba ? Destičku jednostranného cuprextitu o rozměrech 70 x 73 mm, 4 ks diodových můstků 6 nebo 8 Amper, 11 ks diod 1N5818, dvanáctipolohový otočný přepínač s knoflíkem, proužek (12 x 70 mm) jednostranného cuprextitu o tloušťce 2 mm, pružný člen jezdce a uhlík kontaktu, 120 cm trojžilového síťového kabelu o průřezu 1,5, tři banánky (černý, červený a bílý), kus hliníkového plechu nebo L profilu na chladič, novodurovou destičku o tloušťce 5 – 6 mm (může být i z překližky, musí být izolační), a také další drobný materiál, který bude v textu a na fotografiích.
Ještě by se slušelo abych se zmínil o dovednostech, které by člověk měl mít. Měl by umět řezat lupínkovou pilkou, pilovat pilníkem a brousit smirkovým papírek (to umí snad všichni modeláři) a hlavně pájet a znovu pájet. Není na škodu ovládat alespoň jednoduchý grafický program na PC (třeba Malování) a umět si obrázek vytisknout. Ale to není až tak nutné, protože na mé stránce si budete moci některé věci stáhnout již připravené (matrice plošného spoje a nákres pažby). Nejprve se tedy pustíme do přípravy destičky plošného spoje, který bude určen pro polovodičové diodové můstky a zároveň bude kontaktní dráhou pro jezdec ovládače. Podařilo se mi celkem zvládnout technologii výroby plošných spojů v domácích podmínkách. V grafickém programu si nakreslím desku spojů ve skutečné velikosti (musí být zrcadlově převrácená), a vytisknu ji na laserové tiskárně na takový papír, aby se toner (barva) moc nezapekl do papíru. Používám křídový papír o gramáži 120g a volím tisk na standardní papír 80 g. Na oříznutou a čistou desku cuprextitu přiložím vytisknutou matrici tiskem k destičce a přežehluji žehličkou zahřátou na bavlnu po dobu asi 2 minut. Po vychladnutí nechám ve vodě papír s matricí odmočit a zbytky papíru odrolím. Jestliže se toner na nějakém místě pořádně na desku nepřipekl, musím toto místo opravit barvou na plošné spoje. Po zaschnutí barvy mohu již leptat, používám roztok chloridu železitého. Destičku pokládám měděnou fólií na hladinu roztoku. Po vyleptání desku omyji proudem studené vody.
Připravíme si diodové můstky a naši destičku plošného spoje. Je důležitá správná orientace můstků na destičce. Na obrázku vidíme, že můstky jsou orientovány nápisem dolů a seříznutým rohem dozadu (vlevo). Nebo také nejdelším vývodem vlevo, když se díváme ze strany fólie a nebo také vlevo vývodem označeným znaménkem +. Důležité je dobré připájení vývodů. Pájíme krátce pájedlem o výkonu alespoň 100 W. Pájení musí být rychlé, abychom teplem nezničili polovodiče. Pomáháme si vydatně kalafunou. Většinou postupuji tak, že u všech můstků připájím nejprve první vývod, pak druhý až po čtvrtý. Tím nezatěžuji můstky teplem zbytečně dlouhou dobu.
Abychom mohli provozovat delší dobu ovládač při odběrech větších proudů je zapotřebí diodové můstky chladit. K tomu používám chladič z hliníkového profilu, který jsem zakoupil v Baumaxu ve formě jednometrové tyče. Uříznu si potřebný rozměr, zapiluji hrany a plošky a vyvrtám potřebné otvory. Hladič bude sloužit i jako držák přepínače brzdy. Rozměry chladiče najdete ve vláknu tohoto ovládače na mém fóru. Chladič vsunu mezi diodové můstky a ty ke chladiči přišroubuji pomocí šroubků M3 s podložkami a maticemi.
Desku s elektronikou máme pohromadě a tak je zapotřebí desku i s pažbou sestavit dohromady. Jsem poněkud líný (nebo nápaditý ?) a tak si občas ve svých konstrukcích vypomohu díly ze stavebnice Merkur. Potředuji dva 4 děrové pásky, čtyři šroubky M3 s podložkami a maticemi a distanční vložky z novoduru nebo překližky o stejné tloušťce jako je pažba ovládače. Do pažby vyvrtám dva montážní otvory průměru 3 mm podle desky plošných spojů a sešroubuji desku s pažbou dohromady. Myslím, že fotografie jsou natolik názorné, že by v tomto bodě nemusel být žádný problém.
Nyní je zapotřebí vyrobit tu nejdůležitější součást ovládače a tou je prst. Těleso prstu ovládače vyrábím z jednostranného cuprextitu o tloušťce 2 mm. Tvar prstu je podřízen funkčnosti a u někoho také estetickému dojmu. Důležitou součástí je pružný člen a uhlíkový kotakt. Oba tyto díly používám jako originální náhradní díly pro ovládače Parma. Jsou kvalitní a mají dlouhou životnost. Nahradit je lze, ale nevím jestli náhrada odpovídá kvalitě. Kontakt je k fosfobronzovému členu připájen a zabroušen do roviny a jsou u něj sraženy i hrany. Jen tak je zaručen hladký pohyb po kontaktní ploše desky spojů. Celá tato pružná část je přišroubována k tělu prstu a vodivě propojena s měděnou fólií. Spodní šroubek má pod hlavou ještě matici a tím tvoří kontakt pro dorazy. Pod hlavou horního šroubku je mosazný pásek s dalším šroubkem, který má za úkol držet gumičku nebo pružinku, která vrací prst do polohy brzdy.
