Porsche 911 Carrera - maketa z hračky 1:24
Karoserii je zapotřebí k podvozku připevnit. Jak jsem již psal výše, tak karoserie by měla být k podvozku připevněna tak, aby se vůči němu trochu pohybovala a tak trochu eliminovala setrvačné síly a pomáhala modelu měnit jeho těžiště. Někteří „modeláři“ řeší tento problém přilepením karoserie k podvozku pomocí lepící pásky, která je v lepším případě transparentní. Nemusím nic psát o estetickém zážitku z makety, která je přelepena šedým pásem montážní pásky. U konstruktérů maket se vžil způsob připevnění karoserie pomocí kvalitních ocelových špendlíků, které se zasouvají do bočních držáků skrze otvory v boku karoserie. K tomu je však potřeba si držáky vyrobit. Potřebujeme k tomu mosazný pásek o šířce asi 4 mm a já používám mosazný plech o tloušťce 0,5 mm. Další část držáčku tvoří mosazná trubička o průměru 2/1 mm. Postup výroby takového držáčku můžete najít opět na mých stránkách, jen tedy stručně – do pásku si nejprve vyvrtám otvor o průměru 1 mm, pak plíšek naohýbám. Skrze vyvrtanou dírku vyvrtám další otvor na druhé straně ohnutého pásku do tvaru písmene U stejným vrtákem a pak tento otvor zvětším na průměr 2 mm. Do většího otvoru připájím trubičku, která má délku kolem 15 mm. Držák připájím na určená místa podvozku. Vhodné je použití postupu – nejprve držák bez trubičky připájet na podvozek a pak teprve vpájet trubičku do otvoru. Pájíme rychle, dobře a čistě. Tím je podvozek připraven k montáži motoru, převodu a kol.
Aby model mohl jezdit, tak musíme namontovat motor. Většina motorků nabízí možnost přišroubování pomocí otvorů se závitem na čele motoru k nějakému držáku. V podmínkách SRC modelů se tento způsob prakticky nepoužívá a motor se prostě k podvozku připájí. Jen upozorňuji, že neodborným pájením a přílišným zahřívání motoru snižujete jeho výkon a tím i životnost. V případě maket pro naše děti to řeším tak, že na „obal“ motorku připájím patky z mosazného plechu a pak teprve pomocí těchto patek motor připájím k podvozku. Má to výhodu v tom, že motor nemusím dlouho zahřívat a lépe se mi demontuje v případě jeho poruchy. Patky tvoří 1 mm mosazný pásek o šířce asi 4 mm. Na připravený motor musíme upevnit pastorek. Jsou mezi námi zastánci pájení pastorku a lepení pastorku. Protože pracuji i s leteckými modeláři, tak jsem se nechal poučit a používám druhý způsob, lepení. K tomu používám lepidlo na pastorky, které používají elektroletci ve svých převodovkách. A že tam jde o několikanásobně větší krouticí momenty, to nemusím zdůrazňovat. Lepidlo používám i pro pastorky v lexanových kategorií a přesto se stane málokdy, že spoj nevydrží a většinou je chyba v tom, že jsem lepidlem šetřil. Způsob práce najdete opět v tutoriálech na mých stránkách.
Je načase se pustit do kompletace celého modelu. Do zadních ložisek nasuneme hřídel a na ni vsuneme ozubené kolo, které přitáhneme k hřídelce červíkem. Hřídelka by měla přesahovat stejně na obě dvě strany. Motor položíme patkami na podvozek a přisuneme pastorkem k ozubenému kolu tak, aby zuby do sebe zapadaly. Mezi zuby pastorku a ozubeného kola dáme cigaretový papírek, v případě modulu 0,5 přeložený přes sebe. Tím nastavíme vůli mezi zuby, která by měla být tak akorát. Držíme ozubená kola prsty u sebe a pohybujeme zadní částí motorku tak, aby úhel mezi zadní hřídelí a pomyslnou osou motorku byl co nejmenší a motor se zároveň nedotýkal hřídele. Polohu jsme našli a můžeme opatrně za patky motor připájet k podvozku. Papírek vytáhneme z ozubení pryč a zkusíme protočit zadní hřídel i s motorkem.
Je zapotřebí přivést elektrický proud z kartáčků do motoru. K tomu jsou nejvhodnější kablíky se silikonovou izolací a většího průřezu vodiče. Pro dráhy v České republice platí, že auto jede dopředu, jestliže připojíme minus pól zdroje na levý kartáček po směru jízdy. K tomu nám postačuje i plochá baterie, abychom to vyzkoušeli. Nyní můžeme přimontovat kolečka a nastavit rozchod kolo. Kola by neměla přesahovat obrys karoserie. Jak to dosáhnout ? Změřte si karoserii přes blatníky a nastavte pomocí podložek tento rozměr na vnějších hranách kol na jedné i druhé nápravě. Zpravidla může být rozchod kol vepředu i menší než je šířka přes blatníky. A podvozek je hotov.
A čeká nás zatím poslední krok předtím, než auto vyrazí na dráhu. Je zapotřebí sesadit podvozek a karoserii k sobě a svrtat díry držáků karoserie na podvozku s boky samotné karoserie. Sesadíme tedy obě části k sobě tak, jak je to správně a přes otvory v držácích provrtáme karoserii vrtáčkem o průměru 1 mm. Provedeme to u všech 4 držáků, stále kontrolujeme, jestli se nám karoserie vůči podvozku neposunula. Máme-li hotovo, pak karoserii sundáme a můžeme otvory v karoserii zvětšit vrtákem o průměru 1,6 nebo až 2 mm. Předstartovní příprava se blíží. Je zapotřebí kápnout malé kapičky oleje do ložisek, nedělejme z toho vědu, stačí olej do jízdních kol. Olej dávkuji injekční stříkačkou s jehlou tzv. insulínkou. Mezi zuby převodu nanesu párátkem vazelínu jen na jedno místo a protáčením se roznese po všech zubech. Připravím si čtyři špendlíky (ne se skleněnou hlavičkou), asi v polovině délky je mírně ohnu, sesadím karoserii s podvozkem a špendlíky zasunu skrze díry v karoserii do držáku až na doraz. Ohnutí špendlíku mi zabezpečuje, že mi špendlíky nebudou vypadávat ven. Auto je připraveno ke zkušebním jízdám.
Tento návod byl uveřejněn v pozměněné podobě i v RC Cars 2/2009. Uvítám nějaké připomínky k tomuto textu na svém diskuzním fóru.
