Jak stavět maketu (How build GT maquette) Part 4
PART 1 PART 2 PART 3 PART 4 PART 5 PART 6 PART 7
Hotové domečky navléknu na trojkovou osu a přiložím na místo přední nápravy. Pořádně měříme výšku osy v místech domečků a popřípadě spodní strany domečků připilujeme podle potřeby. Světlost podvozku by měla být v těchto místech 2 mm. To znamená, průměr kola je např. 26 mm, poloměr je tedy 13 mm. Tloušťka podvozku je 1 mm, pak střed přední osy by měl být ve výšce 13 - 2 - 1 = 10 mm. Poloměr hřídele je 1,5, k tomu těch 10 je 11,5 mm. Já pro jistotu ještě ubírám 0,5 mm a tak se spokojím s 11 mm (měřeno od horní strany podvozku po horní stranu hřídele. Domečky "přibodnu" kapkou cínu v jejich pozicích. Protože budu pájet přední část, je dobré rovnou připájet i držák vodítka - opět součást setu.
Zatím jsem nepopisoval úskalí při pájení mosazného chassis. Není to nic jednoduchého, hlavně jestliže máte jen trafopájku něco kolem 100 watů. Je zde možnost pájet klempířskou pájkou, ale pájka o výkonu 150 - 300 W není žádný drobeček pro tak jemnou práci. Řeším to tak, že si plech předehřívám na elektrickém vařiči s termostatem. Prostě položím plech na rovnou plotýnku, zapnu ji a nastavím termostat na asi 150 stupňu. Pak není problém dokonale díly spájet dohromady. Určitě se dá použit i stará žehlička bez napařování.
Plotýnka je zapnutá, plech ohřátý na teplotu 100 - 150 stupňů a pájíme rovnou na plotýnce. Pracujte opatrně, hrozí popálení, nejsou od věci kožené rukavice. A tady je výsledek mého pájení držáku vodítka a přední nápravy.
No a je čas na domečky s ložisky pro zadní nápravu. Tady se chvilku zastavím u použití ložisek. U předních kol je zcela jasné, že nikdo drahá kuličková ložiska nebude použivat. Tady stačí opravdu kluzná, třeba jen z mosazné trubičky o vnitřním průměru 3 mm nebo spékaná ložiska v případě osy o průměru 2,38 mm. Zato pro zadní nápravu by se měla ložiska volit co nejkvalitnější. Proto mnoho závodníků šáhne po nabídce kuličkových ložisek, které jsou konstruovány na větší namáhání než kluzná. Přesto lze i s úspěchem kluzná ložiska použít, ale nemají takovou výdrž. Opět jsem zvolil stejná ložiska jako pro přední nápravu, jen jsem trochu upravil průměr osazení, aby se vešel do domečku. Protože jsem potřeboval použít zadní kola o "maketovém" průměru, musel jsem domečky připájet k podvozku natupo a domečky v přední části vypodložit mosazným páskem. Jinak bych mohl, při menším průměru kol, vyříznout zářez do střední části podvozku a domeček do zářezu zasadit a až poté zapájet.
Na následující fotografii můžete vidět již jeden z domečků připájený a druhý domeček je jen "přibodnut" a můžete vidět sestavu s podložením přední části právě výše zmíněným mosazným páskem. Pochopitelně jsem jako pájedlo použil trafopájku a hlavně jsem pájel na plotýnce elektrického vařiče s termostatem.
Pokusil jsem se vytvořit montáž dvou fotografií, aby bylo zřetelné propájení domečků a v nich zapájených ložisek. Všimněte si, že ložiska pájím pouze z jedné strany. Je to hlavně kvůli tomu, že pak je při nutné výměně jednodušší ložisko z domečku vypájet. Ale myslím si, že to v mém případě bude tak za tři a možná více let. Ložiska již nepájím na plotýnce, ale podvozek nahřeji a pak pájím v ruce, samozřejmě mám rukavici.
Pohled na celou střední část chassis nám přibližuje, jak by to mohlo vypadat. Ale přesto ještě jedna poznámka. Po pájení je velmi důležité spoje a popřípadě celý podvozek umýt lihem. Tím odstraníme všechny zbytky pájecích přípravků z míst pájení. Vypadá to estetičtěji a také můžeme objevit místa, kde to pájení není až tak dokonalé.
Na další fotografii je vidět další úprava. I mistr tesař se někdy utne, a tak se to občas stane i mě. Prostě jsem musel připilovat spájený střed podvozku v místě převodového kola. Zvýraznil jsem inkriminovaná místa žlutou barvou.
Výkonný motor je potřeba chladit. K tomu má sloužit i otvor, který vyřízneme v místě, kde bude motor k podvozku připájen. Rozměry a polohu otvoru jsem si vyznačil lihovkou.
V rozích narýsovaného obdélníku jsem si vyvrtal 4 otvory o průměru 3 mm a poté jsem pomocí lupínkové pilky otvor vyříznul.
Vyříznutý otvor jsem dopiloval a začistil. Dalším krokem bylo odlehčení středu podvozku třemi otvory krohového průřezu. Na jednu stranu chceme mít těžiště modelu co nejblíže dráze a na druhou stranu budeme podvozek odlehčovat a dovažovat na jiných částech.
Otvory jsem opět vyříznul lupínkovou pilku a zapiloval jemným pilníkem.
A znovu takový paradox. Při jízdě ve skutečném automobilu se snažíme neprojíždět zatáčku smykem. Myslím tím řidiče, kteří si silnice nepletou se závodní dráhou. U dráhových modelů je situace jiná, tam je průjezd zatáčkou v mírném smyku užitečný a rychlejší. K tomu poslouží i přenesení části podvozku za zadní nápravu. Stejně tak slouží tato část jeko nározníková zóna a místo pro připevnění zadního spoileru mého modelu. Šetřím mosazí a tak jsem použil ocelový plech o tloušťce jeden mm.
