SlotCar Box Part 3- Papírový kufřík pro mladého modeláře
Řežu a zkouším, lepím a řežu.
Úvodem této části jsou obrázky slíbené v části minulé. Jde o obrázek orýsování desky na stojnu, oříznutí a následné slepení v zatíženém stavu.
Na stojině jsem, pro vlepení, zhotovil chlopně a to tak, aby po ohnutí těchto byla výška stojiny stejná, nebo jen nepatrně menší než naměřená výška obalu. I když třetí obrázek ukazuje slepení stojny, neslepil jsem ji hned, pro nedouzavřený vnitřní prostor kufru, ale pouze připravil pro zkoušku po další operaci, kterou by jste mohli, pokud budete pracovat v kroužku, ještě stihnout při dané schůzce. A jsem skoro ve finále slepení vnitřního prostoru kufru. Zbývá mi slepit horní chlopně bočních stěn a hlopně zadní stěny. To je ta operace zmíněná v předchozím odstavci. Postupně jsem je natřel lepidlem, sestavil, opět jsem použil desku z bedýnky, a zatížil. Tuto operaci netřeba dokládat obrázky. Pokud jste pokračovali podle mého popisu až sem, ať v kroužku nebo doma, dejte si pauzu. Vyzkoušel jsem vložit stojinu do již uzavřeného kufru, povedlo se, stojina se do vnitřního prostoru vešla, takže jsem ji mohl slepit podle zhora uvedeného obrázku. Pozor, lepil jsem jenom přiláhající stěny, chlopně jsem nechal suché. Kufr se pomalu začíná rýsovat. Zkouším přiklopení čelního víka k tělesu. Toto však nejde zavřít. Musí se provést následující operace. Vlepit pojistku horní chlopně do zadní stěny a horní části. Hrany pojistky, natřené lepidlem, jsem vložil zpět a přelepil hnědou lepící páskou a opět zatížil. Pokud nemáte pásku, podlepte pojistku slabší čtvrtkou, u zadní stěny lepte vně i zevniř. Obrázek dole je pořízen při výrobě vůbec prvního kusu. Je na něm popisované lépe vidět.
Schnutí netrvá dlouho a tak se rozhodněte, jak rozřešíte uložení modelů. První rozhodnutí jste učinili již při rozhodování o šířce vnitřní stojiny. Tu jste zvolili podle velikosti modelu. Pokud to bylo pro modely v měřítku 1:24, pak bude stojina v minimální vzdálenosti 200 mm od jedné z bočnic, při měřítku 1:32 (1:28) pak jen 175 milimetrů. Tyto rozměry určují stavební pravidla pro dráhové modely ať už svazu modelářů či kroužků DDM. Na výšku budeme dělit prostor opět vzhledem k modelům a jejich velikosti. Modelů měřítek 1:24 a 1:28 vměstnáme tak 4 kusy do vymezeného prostoru, modelů v měřítku 1:32 maximálně 5 kusů jak jsem již ukázal na obrázku v úvodu.
Já byl rozhodnut již na začátku stavby, kufr bude pro 4 hračky v měřítku 1:24. Než jsem vlepil stojinu do kufru, musel jsem ji ještě upravit. Úprava spočívala v tom, že jsem ji uzpůsobil pro zastrčení části víka a protažení plastového úchytu (obrázek nahoře). Na části přiléhající k zadní stěně jsem zhora odřízl cca 3 mm široký proužek v délce 35 mm. To pro zmiňované zastrčení a na horní části jsem udělal vybrání pro konec plastového ucha. Šířku a hloubku vybrání jsem udělal podle konce držadla, k zjištěným rozměrům jsem přidal cca 5 mm na šířku i výšku. Úpravu pro držadlo vidíte na snímku vpravo. Upravenou stojinu jsem vlepil do vnitřní části, nejprve dole a po zaschnutí nahoře. Vzdálenost ustavení stojiny od bočnice jsem u prvních kufrů určoval dřevěnou destičkou, která na délku měřila 175 mm. U tohoto kufru jsem postupoval opačně. Jelikož jsem neměl materiál na zhotovení destičky, doměřoval jsem doplňkový rozměr ke zvolené délce prkének. V mém případě to bylo 56mm (šířka obalu – 200mm – síla stojny = 56mm). Po vlepení stojiny byl již kufr dostatečně pevný a tak jsem prořízl okénko v horní části tak, aby zajišťovací část chlopně víka šla zastrčit do kufru. To jsem udělal opět na vysunutém prkénku.
Základní část je hotova, ale tak jako u předchozích výrobků, není tento kufr zcela v pořádku. Boční stěny jsou prohnuty dovnitř, jak vidíte na obrázcích vlevo a vpravo. Lze to opravit? Ano, vložky bočních stěn jsem po délce oboustranně oblepil hnědou lepící páskou čirokou 80 mm přeloženou v polovině šířky. Celou sestavu jsem položil na bok a zatížil. Rozdíl mezi boční stěnou a vložkou jsem vypodložil slabými plechy. Taktéž jsem dal plechy na vrchní plochu. Kdo plechy nemá, použije jiný nelepivý materiál, třeba plastové podložky do sešitu. Nechal jsem to proschnout velmi dlouho, tak 6 – 8 hodin. Totéž jsem udělal i u druhé strany kufru.
V nastalé dlouhé pauze jsem si zhotovil 4 kusy „prkének“ pod modely automobilů. Jelikož jsem zvolil prostor pro auta široký 200 mm, uřízl jsem destičky o rozměru 198 x 92 mm. Jako výchozí materiál jsem použil desky z vyřazeného šanonu. Materiál je to tuhý a jde velmi obtížně řezat. Je potřeba značného úsilí a několikrát prořezávat. Řezal jsem opět odlamovacím nožem podle pravítka z rýsovacího prkna a na dřevěném prkně. Desku šanonu, pravítko vyrovnané podle rysky a prkno jsem upevnil ke stolu truhlářskými svěrkami. Pokud neseženete šanon, použijte staré vázecí desky. Je to stejná kvalita materiálu.
Jaký prostor bude potřeba pro jednotlivé hračky? Je možné rozdělit prostor na pravidelné úseky? To jsem zjišťoval změřením potřebné výšky prostoru pro jednotlivé hračky. Jak jsem postupoval je vidět na snímku. Z naměřených hodnot jednotlivých aut jsem stanovil jednotnou výšku prostoru 63 milimetrů pro první tři vozy a zbytek pro model poslední. Od horní plochy spodní destičky, na které stojí model, k spodní ploše horní destičky musí být právě naměřená hodnota. To pro snadné vyjímání modelu. Jak toho docílit? Je několik způsobů. Použití modelářského nosníku a prkénka od nanuku v prvním případě, ve druhém pak papírové distanční destičky a opět nanukové prkénko. Popisuji druhý kufr, bude popis o distančních destičkách. Jak jsem si určil velikost destičky? Nejprve jsem si změřil sílu „prkénka“ pod modelem. Byla cca 3 mm. Nanukové dřívko mělo sílu 2 mm, a pro snažší vyjímání jsem přidal další 2 mm. To dohromady dělalo 7 mm. Od hodnoty výšky prostoru jsem odečetl hodnotu naměřených dílů a dostal jsem jeden rozměr distanční destičky 63 – 7 = 56. Druhý rozměr jsem odvodil podle stojiny. Šířka stojiny – 5 mm = 90 mm pro můj případ.
